Přihlásit se k odběru Stáhnout PDF
Obnovitelné zdroje

Největší plovoucí větrná farma se roztočí u břehů Skotska

Mořské, tzv. offshore, větrné elektrárny jsou velice slibným zdrojem elektrické energie budoucnosti. U evropských břehů fungují především v Severním a Baltském moři. Jejich instalace je bohužel přísně limitována hloubkou vody, která nesmí přesáhnout 50 metrů. Z tohoto důvodu je nelze umisťovat do vzdálenějších míst oceánů ani ke strmě se svažujícím břehům kontinentů. Tento problém částečně řeší technologie plovoucích větrných elektráren, kterou lze použít i v hloubkách několika set metrů.

V říjnu letošního roku bude u severovýchodního Skotska uvedena do provozu největší plovoucí větrná farma na světě. Vzniká v Norsku ve spolupráci společností Statoil a Siemens Gamesa. Celkové náklady na projekt s názvem Hywind dosahují přibližně 235 milionů eur. V polovině letošního července bylo v norském fjordu Stord spuštěno na hladinu pět větrných elektráren, které se následně vydaly na plavbu Severním mořem. Mířily do cíle vzdáleného pětadvacet kilometrů od skotského pobřežního města Peterheadu, do vod hlubokých od 90 do 120 metrů.

Tři lana ukotvená do dna

Každá z pěti 6MW větrných elektráren Siemens Gamesa, které jsou součástí projektu Hywind, má 78 metrů dlouhou vyrovnávací podvodní část a tři kotvicí lana. Ta budou upevněna k mořskému dnu, aby držela elektrárnu ve svislé poloze. Celkový předpokládaný výkon farmy je 30 MW, čímž se projekt Hywind stane největším svého druhu na světě. Větrné elektrárny Siemens Gamesa byly pro tento projekt vybrány pro svou vysokou účinnost a také kvůli lehké konstrukci, která je zvlášť vhodná pro umístění na plovoucích základech.

Každý začátek je těžký

I když Hywind patří k nejmodernějším projektům mořských větrných elektráren na světě, elektrickou energií bude schopen zásobovat pouze 20 000 domácností. To je například oproti projektu Hornsea One, tradiční větrné farmě, která se staví u pobřeží Yorkshiru, poměrně málo. Hornsea One by měl být schopen plně pokrýt spotřebu až 800 000 domácností. Podle zastánců konceptu plovoucích elektráren by ale tato technologie mohla v dlouhodobém horizontu tradiční větrné farmy překonat. Očekává se, že prudký rozvoj plovoucích elektráren nastane během příštího desetiletí, největší boom by měl přijít mezi roky 2030–2035. Jako u většiny nových technologií jsou i zde největší výzvou náklady. K instalaci turbín na plovoucí základy je zapotřebí obrovské zdvihací plavidlo, které se obvykle používá v ropném a plynárenském průmyslu. Jedná se o druhé největší zařízení svého druhu a jeho pronájem i provoz jsou extrémně drahé. Náklady výrazně zvyšuje také současný poměrně složitý řetězec řady dodavatelů. Podle Statoilu by se mohly plovoucí elektrárny dostat na ceny konvenčních offshore elektráren do roku 2030. V současnosti jejich cena de facto odpovídá cenám mořských větrných elektráren před cca deseti lety.

 

Koncept projektu Hywind prokázal svou účinnost už v roce 2009, kdy Siemens a Statoil úspěšně nainstalovaly elektrárnu Siemens s výkonem 2,3 MW v rámci celosvětového prvního projektu plovoucí větrné elektrárny Hywind Demo.

Dál a do větších hloubek

Možnosti nové technologie jsou téměř neomezené. Plovoucí větrné farmy mohou v současnosti pracovat v hloubce až 700 metrů, ale je jen otázkou času, kdy bude tento limit překonán. Otevírají se tak cesty do hlubokého oceánu, který byl dříve pro větrné farmy nedosažitelný. Standardní větrné elektrárny jsou obtížně použitelné například pro celou oblast západního pobřeží USA, kde se mořské dno prudce svažuje, nebo pro téměř celé pobřeží Japonska. V současnosti již probíhají intenzivní diskuse mj. s vládami Havaje a Kalifornie a sleduje je bedlivě i Japonsko a vláda v Soulu, která je výrazně nakloněná obnovitelným zdrojům. Možnost přesunout větrné farmy od pobřeží do vzdálenějších míst oceánu ocení i země, které jsou na tomto poli aktivní již řadu let – s možností odchodu do větších hloubek získávají další místo, které se jim už třeba u břehu nedostává. Tato technologie může být rovněž odpovědí na námitky těch obyvatel a organizací, kterým vadí narušení vzhledu krajiny.

Nejvíce mořských elektráren má v současnosti Velká Británie (jejich kapacita ke konci roku 2016 byla 5 156 MW), dále následuje Německo (4 108 MW). Například Francie žádnou offshore větrnou farmu nemá.


Mohlo by vás také zajímat